Mgr. Lukáš Hanus
Katedra antropologických a historických věd
Filozofická fakulta
Západočeská univerzita v Plzni
Přechod české krajanské komunity obce Gerník (Rumunsko) do transnacionálního momentu
Příspěvek pojedná úskalí fenoménu reemigrace v současné sociální vědě na příkladu českých krajanů z rumunského Banátu. Studie kriticky rozebere z kulturního hlediska konkrétní proces „návratové migrace“ u českých krajanů především z největší české obce Gerník, a poukáže na některé jevy spojené s migrací v současném otevřeném a dobře prostupném evropském prostoru z hlediska samotných českých krajanů, tedy z emického hlediska migrujících aktérů. Na základě této analýzy se následně pokusím rekonstruovat nejdůležitější příčiny masivního odchodu Čechů z Rumunska a spojit je s charakterem současného rozložení uspokojování sociálních potřeb krajanů v budujícím se transnacionálním prostoru. Transnacionalizace v tomto smyslu chápu také jako adaptační mechanismus, jak se vyrovnat s chybějícími kulturními doménami domovského prostředí v hostitelské zemi. Představím zde na konkrétních případech mechanismy přenosu uspokojování sociálním potřeb z lokálního prostředí do translokálního, rozvoj těchto snah, důvody tohoto konání a proměny kulturních domén ve spojitosti s transnacionální migrací. Migrace se stala každodenní součástí aktuálního života českých vesnic v Rumunsku. Postupem času kvalitativně mění svůj ráz i kulturní vzorce, jak u krajanů v Banátu tak „re-emigrantů“ trvale usazených v České republice. Tzv. „Návratová“1 migrace vytvořila přeshraniční sociální síť, jejíž jednotlivé součásti, v tomto případě krajané žijící v Rumunsku i v ČR, simultánně ovlivňují životy dalších členů této sítě, nehledě na jejich aktuální lokaci. České vesnice v Banátu se ve srovnání s reáliemi komunitního vesnického života před revolucí v roce 1989, dostávají do kvalitativně zcela nové fáze společného života, který se vyznačuje transnacionálním rozkladem aktivit, a plně se tím zapojují do současných volných globálních toků lidí, informací a myšlenek.
Kristýna Dufková
Pedagogická fakulta
Univerzita Hradec Králové
Republika vevčani: „Valašské království“ v Makedonii?
Vevčani jsou pozoruhodný kulturologický fenomén, který se nachází v blízkosti západomakedonského města Struga. Obec Vevčani jako největší vesnice Debarského Drimkolu má specifický ráz, jehož zvláštnosti můžeme pozorovat v řadě aspektů sociokulturního života. Mezi těmito zvláštnostmi vynikají projevy národního / teritoriálního uvědomění a charakteristické prvky vevčanského dialektu. Projevy vevčanského patriotismu jsou doprovázeny hrdostí, s níž se místní snaží svá kulturologická specifika přiblížit nejen příchozím návštěvníkům, ale i většinové společnosti. V tomto smyslu se jedná o fenomény kulturní podstaty, dialektologická specifika místního nářečí či utváření vědomí lokální identity, jež se příznakově projevují i v běžném životě tamních obyvatel. Bez zajímavosti nejsou ani další signifikantní rysy budování sebevědomé a samostatné pospolitosti (vyhlášení tzv. Republiky Vevčani). Příspěvek se snaží na základě interdisciplinárního diskurzu všestranně zhodnotit místo a význam vevčanského fenoménu v rámci dnešní makedonské společnosti.
PhDr. Miroslav Kouba, Ph.D.
Katedra literární kultury a slavistiky
Filozofická fakulta Univerzity Pardubice
Antické labyrinty moderní makedonské identity
Příspěvek se snaží v prostředí současné makedonské společnosti analyzovat interdisciplinárně pojímané spektrum symbolických modelů mýtu o antické Makedonii. V ústředí této polemiky se nacházejí nejen otázky možné interpretace vlastní povahy (kontinuity // problematizované historické paměti) „antických makedonských dějin“, ale především šíře uchopené antropologické adaptace mýtu o Alexandru Makedonském a tradicích antické Makedonie. Primárním a ilustrativním tématem, jež bude rozpracováno ve všestranné analýze, je celospolečenský diskurz urbanistického projektu přestavby jádra hlavního města Skopje (tzv. projekt „Skopje 2014“). Cílem příspěvku je s ohledem na období po roce 1991 reflexe diachronně vymezené proměny makedonské národní a kulturní identity. Na pomezí sociologických východisek, širšího sociokulturního kontextu a v neposlední řadě i ohlasů ideologicky prezentovaných mytologémat se ukazuje identitární krize současné makedonské společnosti. Její parametry si v dnešní situaci zasluhují hlubší mezioborovou analýzu. Systematické zdůrazňování „antického dědictví a dějinné kontinuity“ představuje pro současný i budoucí makedonský diskurz řadu neobyčejně živých neuralgických bodů a problematických témat i v perspektivě širších regionálních vazeb (přitom se zdaleka nejedná pouze o spor o název makedonského státu s Řeckem). Předkládaná práce se s ohledem na uvedené skutečnosti snaží analyzovat názorová spektra, v jejichž rámci konkrétní sociokulturní prostředí a skupiny makedonské společnosti přijímají ideologizované představy o antické kontinuitě makedonských dějin. Na základě širší sociokulturní sondy budou mimo jiné naznačeny také měnící se mentální hranice makedonského „národního příběhu“.
Doc. PhDr. Jaromír Linda Ph.D.
Katedra slavistiky
Filologická fakulta
Univerzita Bělehrad
MIGRACE ČECHŮ DO BANÁTSKÉ VOJENSKÉ HRANICE V OKOLÍ BELE CRKVE DO R. 1836
Příspěvek se zabývá migrací Čechů do srbské části Banátu v tzv. předkolonizačním období, tedy před rokem 1836, kdy do oblasti přesídlilo v rámci sekundární kolonizace z rumunské, východní části Banátu, jádro současné české menšiny. Všímá si nespolehlivých údajů ve starší literatuře, stejně jako mylných interpretací současných srbských historiků, jejichž informace je třeba brát s nejvyšší rezervou. Na základě srovnání údajů v kompletní řadě nejstarších matrik (od 1724) s dochovanými úředními akty tzv. německého magistrátu z 18. a počátku 19. století jsme se pokusili postihnout hlavní trendy této migrace, k nimž patří živelnost, individuálnost a postupné splývání s majoritním živlem. Zjištěné údaje jsou přitom v rozporu s mladšími dochovanými narativními prameny zdejších Čechů, i s údaji zachycenými nedávným etnograficko-sociálním výzkumem. Současně upozorňujeme na metodologické problémy při řešení migrace Čechů do Banátu a navrhujeme i další možnosti studia této otázky především v komparaci s českými prameny.
Mgr. Gabriela Fatková
Katedra antropologických a historických věd
Filozofická fakulta
Západočeská univerzita v Plzni
ZAPOMENUTÁ MIGRACE BULHARSKÝCH KARAKAČANŮ DO ŘECKA
V příspěvku bude představen jeden z významných aspektů současného života Karakačanů v Bulharsku. Půjde o strategie a vzorce jejich pracovní sezónní migrace do Řecka. Právě to kam, jak a s kým migrují, jak nakládají s výdělkem a jak prezentují svou identitu v kontextu migrace je jedním z hlavních distinktivních rysů, který Karakačany odlišuje od ostatních bulharských občanů. Pozornost bude věnována hlavně tomu, jak byly vytvářeny migrační strategie Karakačanů v 90. letech ve vztahu k řeckému nacionalismu a řecké legislativě.
Způsob života bulharských Karakačanů je v posledních 20 letech výrazně formován sezónní pracovní migrací do Řecka nebo jejími důsledky. V rámci této migrace používají svou „karakačanskou“ etnicitu kontextuálně a instrumentálně. Rámec, v němž se formulují teze o etnicitě a původu Karakačanů, tvoří především Federace kulturně vzdělávacích sdružení Karakačanů v Bulharsku. Během 90. let byla federace hlavním byrokratickým aparátem regulujícím a evidujícím migraci Karakačanů do Řecka. Bude analyzováno jak je karakačanská migrace formována jejich sociální organizací a obživnými strategiemi na jedné straně, a trendy v mezinárodních vztazích, které určují status Karakačanů v Řecku, na straně druhé.
PhDr. Václav Štěpánek, Ph.D.
Seminář balkanistky při Ústavu slavistiky
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
DEMOGRAFICKÝ VÝVOJ ALBÁNSKÉ KOMUNITY NA KOSOVU A METOCHII VE 20. STOLETÍ A JEHO DŮSLEDKY VE SVĚTLE ARCHIVNÍCH PRAMENŮ
Příspěvek si všímá demografických trendů albánského etnika v oblasti Kosova a Metochie. Přiblíží jejich vývoj v královské meziválečné Jugoslávii (včetně vládních tendencí k vystěhovávání muslimských Albánců z Kosova) a zamyslí se nad tím, měly-li na demografický vývoj kosovských Albánců vliv události druhé světové války. Gros sdělení bude spočívat v přiblížení populační exploze kosovských Albánců po druhé světové válce, pokusí se odhalit její příčiny a nastínit politické důsledky, které albánský „baby boom“ a s ním spojený demografický tlak vyvolal v jugoslávské a potažmo v srbské společnosti. Příspěvek je dílčím výsledkem autorova dlouhodobého bádání v srbských archivech, podle požadavků organizátorů proto lze zařadit i část o problematice archivní badatelské činnosti v různých archivech na území Srbska.
prof. PhDr. Jaroslav Vaculík, CSc (PdF MU)
vedoucí Katedry historie
Pedagogická fakulta
Masarykova univerzita
K OTÁZCE REPATRIACE A REEMIGRACE ČECHŮ Z BALKÁNSKÝCH ZEMÍ PO PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLCE
Anotace: Příspěvek se bude zabývat:
1) repatriací státních zaměstnanců monarchie z Bosny a Hercegoviny
2) ohlasem myšlenky reemigrace do staré vlasti v Chorvatsku, Srbsku, Rumunsku a Bulharsku.
Mgr. Michal Pavlásek
Ústav evropské etnologie
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
OBEC SVATÁ HELENA JAKO VINICE BOŽÍ MISIEMI OPLOCENÁ. KRŮČKY K PŘEHODNOCENÍ CHÁPÁNÍ ČESKÉ (E)MIGRACE NA BALKÁNĚ
Mementem a cílem příspěvku je poukázat na nevhodnost vidění krajanských komunit „etnickými brýlemi“, jak tomu bylo v minulosti dávné, nedávné a jak je tomu ještě dnes. Prostřednictvím dochovaných zpráv a výpovědí v historické dokumentaci se zde pokusíme prezentovat problematiku samotného sebevymezování vybraného společenství uvnitř lokality Svatá Helena v rumunském Banátu a upozornit tak na identitotvorné procesy výmluvně svědčící o konstrukci boundary markerů prostřednictvím formování distinkčních gest v komunikačním poli lokálního prostředí. Ukážeme zde, že utváření zakoušené hranice obyvatel Svaté Heleny v dichotomizační linii My x Oni v první polovině 20. Století, neprobíhalo v linii národní, nýbrž náboženské.
1 Termíny návratová migrace, re-emigrace používám v závorkách záměrně. Neudržitelnost těchto paradigmatických termínů je součástí této studie.
