Antropologie je věda, jde tedy o racionální počin. Stejně jako všechny ostatní vědy i antropologie stojí na dvou pilířích – pojmech a metodách. Co se týče jejího pojmového aparátu, kromě několika speciálních oblastí jej sdílí s ostatními společenskovědními disciplínami. Naopak její metodologický arzenál ji od ostatních disciplín odlišuje mnohem více. Pokud jde o metody sběru dat, privilegovaným nástrojem je zde (dlouhodobý) terénní výzkum, jehož dominantní složku představuje zúčastněné pozorování; tímto se antropologie odlišuje od své sesterské disciplíny – sociologie, která při sběru dat akcentuje zejména  metody kvantitativní (dotazníky).

Na základě terénních výzkumů psané (antropologické) texty (též filmy), mají vždy interpretativní povahu; to znamená, 1) že jejich perspektiva je vždy odlišná od  perspektivy informátorů – domorodců a 2), že popis není nikdy antropologovým cílem. První a druhé 2 řečeno jinak: antropologie odhaluje to, co se skrývá za zjevným, jejím cílem je vyslovit skryté; tímto se pak antropologie liší od jiné své souputnice – etnologie (etnografie), ale i historie.

Dlouhou dobu byla antropologie charakteristická svým zájmem o jiné (exotické) kultury a společnosti, než je společnost a kultura evropská. V dnešní době, kdy se jinakost ze světa díky globalizaci pomalu vytrácí, zaměřili se antropologové také na výzkum naší vlastní společnosti; ani v tomto případě však neopouštějí své metody a perspektivu. V této poloze pak antropologie představuje jednu z nejprogresivnějších společenských věd, zabývající se aktuálními fenomény jako etnicita, (trans)nacionalismus, multikulturalismus a řadou dalších. Právě takto orientované výzkumy nám též nejlépe ukazují, že neexistují žádná specificky antropologická témata, ale jen antropologický přístup (k jakýmkoli tématům).